Nové články
Zpravodajství
Kronika PORGská
Ankety
Rozhovory
Výkřiky do tmy
Knižní koutek
Počítačové hry
Praskající bubínky
Literární patvary
Křeče bránice
Ostatní články
Fotografie
Downloady
Freeware hry
Programy
Wallpapery
Zajímavé odkazy
Adresář e-mailů
Redakce Echa
Obsahy

Knihy byly jeho život

Knihy byly jeho život, jeho láska, jeho všechno. Nebýt knih, nebyl by nikdo. Jejich pomocí se stával d´Artagnanem, proháněl se pod vodou na Nautilu, prchal před vrahy v newyorkských uličkách a vyšetřoval zapeklité případy s lulkou v ústech. Knihy byly jeho život.

Ve svém "normálním životě" býval obyčejným hlídačem, který toužil být přepaden bandou lupičů, aby je mohl všechny zneškodnit. Vše měl přesně naplánované a připravené, a když si to v pracovní době trénoval, kolegové si pouze nedůvěřivě ťukali na čelo. On si toho, ale nevšímal, měl svůj svět. Neměl vlastní život, pouze knihy.

Snil v práci, doma, v metru, v tramvaji, prostě všude.

Je s podivem že takový člověk je ženatý, ale jsou určité důvody kvůli kterým to občas jinak nejde.

Jeho ženě Vladislavě snění nevadilo. Zvykla si - musela. Aspoň měla víc času sama na sebe. Neměli děti a František ani nechodil do hospody, byla to taková tichá domácnost.

Tak si žili docela dlouho. Franta si snil své sny a jeho žena v tichosti pletla.

Jednoho dne se za Frantíkem stavil jeho šéf, vzal ho chlapsky za rameno a řekl: "Franto, asi sám víš, že seš tak trochu podivín. Ne, nehádej se se mnou, to je tvoje věc, ale to, že sníš ty svoje pitominy v pracovní době - proti tomu něco mám. Chlapi říkali, že když se zasníš, tak kolem tebe můžou lítat kulky a ty si toho nevšimneš. Musíš si najít jinou práci, tady jsi skončil."

Pro Františka to byla strašná rána. Všechno jeho čekání na lupiče bylo zbytečné. Je konec. Žádní zloději, žádný hrdina. Je konec.

Když přišel domů a pověděl o tom své ženě, všechna zlost, která se v ní za ty roky nastřádala, teď najednou vylétla na povrch. "To tvoje zatracený snění tě jednou zabije. Celý roky jsem to musela snášet, celý roky jsem jako kvočna seděla doma, zatímco ty si byl pořád ponořenej v těch svejch blbostech, ale teď je konec. Buďto se začneš chovat jako chlap, nebo se rozloučíme.

František strnul, jak to, že se z jeho ženy, z jeho poklidné ženy, stala tahle fúrie? "copak ti nevyhovovaly naše tiché a klidné večery?" "To ani náhodou, každý večer tady bylo ticho jako v márnici. Ty nejsi chlap, ale jenom zatracenej snílek. Musíš si vybrat, buď já, nebo sny."

"Já se změním, jenom prosím tě neodcházej."

"To se ještě uvidí."

Po tom co Vladislava odešla spát se František tiše rozplakal: "Proč?" Ten večer, když usínal, sám pro sebe si říkal: "Já se změním- budu chlap."

Ráno vstal a začal se připravovat na ten velký večer. Vyleštil si boty, vykartáčoval kabát a připravil peníze. Celý den chodil po bytě a čekal. Konečně nastal ten očekávaný večer a František vyrazil do hospody, jako správný chlap. Jakmile došel ke dveřím, znervózněl: "Co tam budu dělat? Vždyť tam nepatřím." Pak si ale vzpomněl na Vlaďku a rázně vešel. Usadil se k prázdnému stolu v rohu a objednal si pivo. Číšník přinesl napěněný půllitr a František začal pít, ale než dopil první sklenici nebyl v hospodě, ale v krčmě a domlouval s Porthosem, Athosem a Aramisem plán na záchranu krásné Constance. A tak ho pohrouženého ve vlastních myšlenkách zastihl vrchní. " Vstávejte a jděte domů. Je půl čtvrté a vaše žena na vás určitě čeká." František se zvedl, oprášil a odešel.Celou cestu domů přemýšlel o životě. Když vešel do dveří, z plných plic zařval: "Sakra, tohle je můj život. Bal si kufry, já chci žít a snít." Ještě téhož dne se odstěhovala. František zase snil ty své sny, schován před okolním světem. Jen on a sny.

A poučení? : Čtěte, sněte, ale všeho s mírou.